referat-chemie-zinek
29. 8. 2008
Zinek - Zn
Zinek je křehký modrobílý kov, na lomu krystalický a lesklý. Na vzduchu je
stálý, protože se pokrývá vrstvičkou oxidu. Zahřejeme-li zinek na 200 °C, pak ho
můžeme rozetřít na prášek. Polovina světové těžby zinku jde na pozinkování
plechu a výrobu drátů a lan. Pozinkování se provádí po očištění ocelového plechu
nebo drátu od rezy mořením v kyselině sírové a máčením v tavivu (ZnCl2 + HN4Cl)
a ponořením do roztaveného zinku, který obsahuje asi 0,3 % hliníku. Pozinkování
je možno docílit i ohřevem plechu v zinkovém prášku nebo za pomoci elektrolýzy.
Množství zinku na plechu bývá až 300 g na m2. Pozinkovaný plech se používá na
pokrývání střech, výrobu okapových rour, věder, van, zahradních konví ... . Ze
zinku se vyrábějí také elektrody galvanických článků, zinkové karburátory do
aut, mlýnky na maso, objímky žárovek a pod. Z pozinkovaného drátu se splétají
lana či se z něho vyrábí pletivo. Zinek je i důležitou součástí mosazi. Ze
sloučenin zinku (všechny jsou jedovaté) je nejznámější oxid zinečnatý ZnO (známý
spíše pod názvem zinková běloba). Protože oxid zinečnatý má dobré antiseptické
účinky, připravují se z něho pudry a zásypy. Přimícháním vazelíny získáme tzv.
zinkovou mast. Chlorid zinečnatý (ZnCl2) se používá při impregnaci železniční
pražců a telefonních sloupů proti hnilobě. Jako "pájecí voda" v směsi se
salmiakem sodným odstraňuje oxidové povlaky při letování a pájení. Slabý roztok
síranu zinečnatého (ZnSO4 . 7 H2O) se používá v očním lékařství a při
galvanickém pokovování. Ze síranu zinečnatého (ZnS), který v přítomnosti těžkých
kovů fosforeskuje, se zhotovují rentgenová stínítka. Homogenizací směsi síranu
zinečnatého a síranu barnatého se vyrábí bílá barva, která má krycí schopnosti
jako síran olovnatý (olověná běloba), ale má tu výhodu, že působením sirovodíku
nečerná. Zinek je také obsažen v lidském těle a zabraňuje padání vlasů, lámání
nehtů atd.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář